Každá posedlost má svůj důvod

23. července 2015 v 17:46 |  OneShoty
Bylo mrazivé lednové ráno, na digitálním budíku svítilo červeně 3:40. Scott stál u pootevřeného okna jen do půl těla svlečený a svůj pohled upíral do dáli na kopce a jehličnany, které se koupaly v záři měsíce a hvězd. Ještě dlouho bude trvat, než se v tuto ranní hodinu na obzoru objeví první zlatavé paprsky. Scott si povzdechl a shrábl ze stolku vedle sebe skleničku s ledem .. a s hlavně starou dobrou whiskey. Svůj pohled stočil k bílým dveřím hned vedle neustlané postele a zaposlouchal se do šumění vody ve sprše. Byla tam a sprchovala se. Když chtěla, aby tam šel s ní, odmítl. Teď přemítal o tom, proč to udělal. Nešlo o to, že by ji neměl rád, měl ji rád a ona měla ráda jeho, jenže Scottovi to nestačilo. Navíc ho téměř děsila její touha po jeho pozornosti, vždy byla neodbytná, i proto jí dal šanci, aby mu dokázala, co k němu cítí a aby i on ji zkusil milovat.
Přidušeně se zasmál.
˜"Milovat ...," zašeptal a ihned potřásl hlavou.
Věděl, co musí neprodleně udělat. Kopnul do sebe whiskey, otočil se od okna a shrábl z podlahy své tričko. Jenže než si ho stihl obléct, otevřely se dveře od koupelny.


"Scotte," vydechla docela překvapeně, ale nepřestávala se šťastně usmívat, "myslela jsem ... nemusel ses oblékat," řekla a přistoupila k němu blíž. Scott sklopil hlavu na stranu, ale nepřestával v pravé ruce svírat své tričko.
"Myslím, že takhle to bude lepší," odvětil a v rychlosti jí pohlédl do očí. Jakmile uviděl, že už se neusmívá, věděl, že to nemůže dopadnout dobře.
"Nechápu, co tím myslíš, prosím, vysvětli mi to," rozhodila rukama, načež si je pečlivě založila na hrudi tak, aby jí ručník, který měla ovázaný kolem prsou, nespadl na zem. Vlasy, které měla mokré, jí na holých ramenou nechávaly stopy a z pramenů jí stékala voda až na koberec.
"Bojím se, že pro tohle nemám vysvětlení," ozval se Scott a na zdůraznění svých slov kroutil hlavou.
"Takže ... ty teď chceš prostě odejít," pokračovala napůl pro sebe, "po tom všem, co se tady mezi námi stalo, teď tak krátce po tom všem! Teď, když bych jako každá žena chtěla odpočívat v náruči milovaného muže!"
"Prosím tě .. ne tak nahlas, je noc," snažil se ji Scott alespoň trochu uklidnit.
"Jasně, nic z toho tě nezajímá, protože jsem tě já nikdy doopravdy nezajímala. Je to tak?! Přece jsem se tě o nic neprosila ..."
"Neprosila, hm?! Takhle tomu říkáš? Podívej, dal jsem ti šanci, dal jsem ji nám oběma. Doufal jsem, že by to mohlo fungovat, protože jsi fajn ženská, ale ..."
"Ale co? Nejsem pro tebe dost dobrá? Tohle chceš říct?" pohrdavě se zasmála, "Já to vím, ksakru! Tolikrát už jsi mi to dal najevo, ale myslela jsem si, přála jsem si to!" odmlčela se, když jí hlas přeskočil a z oka vyklouzla neudržitelná slza.
"No tak, nechtěl jsem ..."
"Přála jsem si, aby to zmizelo, abys mě poznal a aby ses do mě zamiloval tak, jako já do tebe!" pokračovala a nechala své slzy téct.
"Já to zkoušel, musíš mi věřit. Všemi možnými způsoby jsem to zkoušel, trávil jsem s tebou tolik času, kolik to jen bylo možné, mám tě rád," odmlčel se a pohlédl jí do očí, pevně a soucitně zároveň, "ale nemiluju tě a ... bohužel asi nikdy nebudu. Je mi to líto," řekl.
Díval se na ni, na jejích pár posledních vzlyků, po kterých od něj poodstoupila a snažila se získat zpět svou vnitřní rovnováhu.
"Líto ... to je mi taky. Ale víš co, nevěřím tomu. Nevěřím tomu, že ty nevěříš. Teď se klidně sbal, vem si všechny svoje věci, ale slibuju ti, že se nevzdám."
Scott se zhluboka nadechl a přetáhl si konečně tričko přes hlavu. Poodešel ke křeslu, kde si z opěrátka vzal svetr a u postele ještě boty.
"Nechci, aby ses trápila. A chci abys věděla, že jsem ti nikdy nemínil ublížit a moc mě mrzí, že to takhle skončilo. Nerad to říkám, ale mýlíš se, moje rozhodnutí se nezmění, jenom se kvůli tomu budeš ničit. Chci, abychom to vyřešili v poklidu."
"Na to už je příliš pozdě," řekla, otočila se a stoupla si na to samé místo k oknu, kde ještě před chvílí stál Scott. Ten se na ni chvíli díval a když nic neříkala, sebral své věci a odešel z pokoje. V předsíni se oblékl, vrhl poslední pohled směrem do pokoje, otevřel domovní dveře a vyšel na chodbu panelového pokoje. Už se dovnitř nepodíval a zabouchl je za sebou. Dveře s jmenovkou "Veronica Palmer".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | Web | 23. července 2015 v 18:21 | Reagovat

Musím říct, že když jsi mi tenkrát posílala těch pár dílů, tak jsem Veronicu nikdy neměla ráda. Ale teď tohle, je mi ji líto a teď mám na ni jiný pohled. A ještě ten styl, jakým je to napsaný, úplně mě to odrovnalo, no fakt :-(
Nádherně napsaný, všechny ty možný slovní obraty a tak, velký palec nahoru :-)

2 startagainnovel startagainnovel | 24. července 2015 v 17:44 | Reagovat

Prý pár dílů O_O já ti poslala skoro všechny, co jsem měla hotový :-P ???
Dopředu tě musím upozornit, že tohle se v původní verzi příběhu vůbec nestalo :D u Scotta tak trochu začínám odznova, je potřeba tam pár věcí vylepšit :-D 8-)
A děkuju za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama